Moje zkušenost:

„Zaklínadlo“ Enneagram?

Když jsem před dvaceti lety přišla poprvé na seminář o typech v systému Enneagram, netušila jsem, co bude následovat. Zaznamenala jsem nové informace, které ve mně vzbudily zvědavost, ale pak trvalo mnoho měsíců, než jsem zavnímala, jak moc mne toto učení ovlivnilo. Po pár letech jsem se k typům dostala i profesně, protože jsem působila lektorsky v programech, kde byl Enneagram nedílnou součástí sebepoznání. Dnes vím, jak hluboko pod kůži, a do myšlení se může dostat to, co vám dává poznání, smysl, "pravdu". Jak se může stát, že díky takovému učení vidíte svět jinýma očima, lidi nehodnotíte a nesoudíte, protože víte, že ten a ten projev nebo „manévr“ je daný tím, co v typu vznikalo od malička, a co se nás někdy drží jako klíště, i když bychom to chtěli změnit. Protože ne všechny návyky našeho typu jsou našimi dobrými přáteli.

Dnes od lidí častěji a častěji slýcháváme, že o Enneagramu někde někdo něco … Někteří lidé ho vnímají jako tajemné učení, někteří ho dokáží použít jako šuplík, do kterého zařadí okolí a uzavřou bez chuti do dalšího zkoumání. Dokonce i lékařka prý diagnostikovala nějaký problém na základě Enneagramového typu! Tady si nejsem úplně jistá správností pochopení informace, ale budiž. Podstatné je, že v naší branži dostává tenhle výjimečný systém zelenou víc a víc pro práci s lidmi. Že je dost kvalitních lektorů, kteří sami prošli nejen sebepozorováním a výcvikem, ale je pro ně Enneagram něco, čím žijí a co chtějí předávat dál. Že je  Enneagram víc a víc „v kurzu“.

Kdo jednou ochutnal možnosti práce s typy, od Perfekcionisty přes Romantika, až po Šéfa a Mírotvůrce, může myslím za pár let klidně napsat to, co já. Že cítí, jak ho má pod kůží.

Nabízíme vám práci s typy. Nabízíme vám poznat nejprve svého zástupce, třeba přes interview, a potom se pustit do studia dalšího. Vstupte do světa, který je o nás, lidech, a který pomáhá, abychom se víc akceptovali a porozuměli si.                                                                                                    Dagmar Sedláčková

Příběh:

Na projektu Emočního leadershipu se sešla skupina manažerů, na kterých bylo znát, že jsou to lidé na svých místech. Projevovali se na první pohled kompetentně, o přestávkách zpočátku vyřizovali své pracovní povinnosti s tvářemi nepostradatelných šéfů, pozorovali své kolegy – účastníky s opatrností lovce, aby sami nebyli lapeni. Postupně se uvolňovali, ale panoval mezi nimi uctivý odstup. Až do chvíle…

Po první přednášce o systému Enneagram zůstali o přestávce déle u kávy a byla živá diskuse. Po další, když začali chápat svoje tušené mechanismy, se rozpačitě smáli, že tak je to tedy… Postupně mezi nimi vznikaly debatní kroužky nejen o sobě, ale i o svých podřízených a kolezích, uvědomění toho, proč se někteří kolem chovali „nepochopitelně“, přijetí rozdílnosti. Po nějaké době se naučili poznatků využívat i pro kvalitnější práci s týmem, vytěžit z rozdílnosti právě tu kvalitu jiných přístupů. Počáteční oslovování čísly, jak je většinou u tohoto systému zvykem, přešlo do práce s podstatou typu, která je vyjádřená slovně. Takže se potkávali Úkoláři s Dárci a Prostředníky, Perfekcionisté s Romantiky a Šéfy. Atmosféra dalších setkání se změnila.

Bylo pro nás, lektory naplňující sledovat, jak se z manažerů stali ještě víc chápající a akceptující leadři, kteří pochopili, že si lidé nedělají naschvály a že v procesu akceptace jiných mechanismů, které jsme si všichni vybudovali již v dětství, se odehrávají potřebné změny naprosto přirozeně.