Emoční inteligence v praxi
Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili. Carl W. Buehner
Co je emoční inteligence, jaký je její přínos pro náš život?
Emoční inteligence je jedna z mnoha inteligencí, kterými jsme byli obdařeni. V současné době, kdy je znát větší tlak na rozumovou inteligenci pro učení se technologií, na výkon a výsledky, je inteligence emocí potlačována a to s sebou nese disharmonii v mnoha oblastech našeho života. Rozvoj emoční inteligence je jedním z předpokladů úspěchu v životě, ve všech jeho oblastech.
Co se děje člověku, který nerozvíjí svoji emoční inteligenci?
Na zvyšování úrovně této inteligence se dá pracovat celý život. I když jsme třeba nevyrostli v podmínkách, které by nám umožňovali být emočně zralí, nemůžeme se na to vymlouvat. Výše emoční inteligence není určená nějakou hranicí jako třeba rozumová inteligence předpokladem IQ.
Pokud máme pocit, že za naše problémy ve vztazích, ve spolupráci s lidmi a v dosažení radosti a seberealizace mohou druzí, máme problém. Takový člověk zůstává nepochopený, osamocený, mohou se mu vracet stále podobné problematické situace. V tu chvíli je čas přestat být obětí takového života a vzít ho do vlastních rukou. pochopení zákonitostí emoční inteligence je cesta.
Klíčovými oblastmi pro náš rozvoj a seberealizaci jsou:
Schopnost prosadit své řešení – dáno tím, do jaké míry dokážete rozeznat, zpochybnit a zformovat argumenty a nesouhlasit například s výhodami, které ukazují ostatní. Takoví lidé jsou dobří organizátoři, lehce řeší problémy a vytvářet osobní vztahy je jejich oblibou.
Schopnost ovlivňovat vztah závisí na tom, jakou mírou je člověk schopen ovlivňovat emoce ostatních lidí, a to díky rozpoznání jejich nálady a následného naladění se na stejnou emoční vlnu. Lidé s touto schopností nejen dokážou skvěle naslouchat, ale i řídit a vést ostatní.
Schopnost vžít se do pocitů ostatních – nadání pro navazování styků s ostatními lidmi, a to prostřednictvím jejich pochopení, vžití se do jejich pocitů a přiměřené reakce na to, co cítí. Takoví lidé jsou vynikající týmoví pracovníci, oblíbení kamarádi a spolehliví rodiče.
On-line kurz Emoční inteligence
Kurz určený pro Vás, kteří potřebujete studovat v klidu svého prostředí a čase, který vyhovuje Vám.
Více informací →eBooky k tématu zdarma
Stáhněte si zdarma eBooky, které patří do světa emoční inteligence...
Více informací →Pracujeme v emoční inteligenci s těmito ukazateli:
- Lidé ve společnosti, ve firmě mají odbornost, dovednosti, procesy jsou dobře nastaveny, a přesto něco brzdí funkčnost týmů, spolupráci
- Lidé nedokáží najít motivaci a projevit aktivitu
- Nepřebírají osobní odpovědnost za svoje výsledky
- Neprojevuje se důvěra a víra v proces, v tým, v úspěch
- Lidé prosazují spíše sebe na úkor dosažení společného cíle, vize týmu
Co je důvodem?
Emoce, emocionální (nebo emoční) inteligence - to jsou v současné době dva velmi skloňované termíny.
Má to svoji příčinu: klasické vedení a řízení lidí svůj potenciál prakticky vyčerpalo v tom smyslu, že už nebude významným zdrojem konkurenceschopnosti firem. Výzkumy ukazují, že rozvoj emocionální inteligence je zdrojem konkurenceschopnosti, a to zdrojem výrazným. Je-li potenciál emocionální inteligence, který je v každém z nás, uvolněn a v praxi správně používán, jednoznačně přináší pozitivní výsledky při vedení lidí.
Témata se kterými budete v kurzu pracovat vy:
- Terén emocí a jejich vliv na vztahy a výkony
- Základna emoční inteligence a její spolupráce s rozumovou inteligencí
- Princip sebe motivace a motivace v propojení do sebe vedení a vedení druhých
- Umění řešení konfliktů v návaznosti na techniku čisté zpětné vazby
Psychologové se v chápání inteligence rozdělili do dvou skupin. Jedni ji chápou jako tu základní, dále nedělitelnou schopnost, zatímco podle druhých je složena z velkého množství různých samostatných komponentů. Ve svém původním smyslu je inteligence chápána jako schopnost jedince pracovat s událostmi a informacemi, potom je rozumově zpracovat a na základě toho vhodně zareagovat na to, co se kolem něj děje.
Současné teorie berou v úvahu schopnost mozku řídit celé tělo. Mluví se dnes již běžně o tom, že máme mozky dva. V hlavě, centrální řídicí systém, a v břiše. Díky složitosti celého systému, uloženého v břišní dutině, kterému již staří Číňané a Indové věnovali při léčení mimořádnou pozornost, se skutečně hovoří o druhém, „břišním“ mozku. Od mozku v hlavě si nenechá nic rozkazovat, a tak člověk není schopen svojí myslí a monumentálním rozumem ovládat prakticky nic, co se děje v jeho útrobách. Naopak tento nervový systém vydává velmi mnoho zpráv a informací centrální nervové soustavě uložené v hlavě a do značné míry formuje mnohé její procesy. Mimořádnost této nervové soustavy také vyplynula z vědeckých pokusů, které dokázaly, že tento nervový systém funguje i tehdy, je-li střevo z těla vyjmuto, tedy jsou-li přerušeny všechny nervové spoje s ostatním organismem, a dokonce i ponořeno do živného roztoku je střevo schopno nadále prokazovat životnost. Není tedy závislé na funkci CNS jako prakticky všechny ostatní části našeho organismu.
Pro nás má neuvěřitelný význam potvrzení starověkých poznatků o tom, že emoce se shromažďují v tomto nervovém systému, ukládají se zde, nahrávají a jednou provždy zde zůstávají. I proto se můžeme spolehnout na to, že pocity v břiše úzce souvisí s naší intuicí a někdy, možná velice často bychom se měli spíše spolehnout na zprávy ze svého břicha než ze svého mozku. Břišní mozek hraje velkou roli v pocitech radosti, zármutku, stresu, úzkosti, strachu, starostí a mnohých dalších emocí, ze kterých se vlastně skládá kvalita života. Břišní mozek má vysokou inteligenci, řídí energetický obrat v lidském organismu, analyzuje miliony chemických látek a zvládá bezpočet různých jedů. Tento nervový systém může být tedy poškozován nejen běžnými toxiny, jako jsou kovy, chemické látky, radioaktivita, metabolity atd., ale především psychickým drážděním neboli stresem. U většiny moderních lidí vzniká stav nazývaný „neuróza”, kterou trpí nejen náš mozek v lebce, ale i náš mozek vnitřní.